3. října Brazílie volí – prezidenta, do Senátu a do Parlamentu. Výsledky voleb ukáží, zda nastartovaná brazilská ekonomika i nadále popluje pod vlajkou již dvě volební období za sebou vládnoucí Strany dělníků (PT), či jestli dojde k předání žezla. Nastartovaný ekonomický růst Brazílie se s volebním výsledkem se vší pravděpodobností nezmění, co však ovlivněno být může, je úroveň demokracie a rozvoj státu v ‚nadstavbových‘ sférách, jako je vzdělání, životní prostředí, boj s korupcí a dodržování demokratických hodnot.
Dilma, Serra a Marina – kdo z koho?
Ve hře o prezidentské křeslo jsou tři hlavní kandidáti: Dilma Rousseff (Strana dělníků, PT), favorizovaná kandidátka ‚nejpopulárnějšího prezidenta Brazílie‘ Luize Inácii Luly da Silva, José Serra (Strana sociálních demokratů, PSDB), hlavní oponent Dilmy, a Marina Silva (Strana zelených, PV), bývalá ministryně životního prostředí a ‚zelená idealistka‘.
Z poměrně vyrovnaných pozic dvou hlavních prezidentských protikandidátů, Dilmy a Serry, se s přibližujícím se termínem voleb Lulova ‚korunní princezna‘ Dilma vyhoupla na cca 50% volebních preferencí. ‚Studený čumák‘ Serra zůstává pod 30% a ‚Matka Tereza‘ Marina má něco málo přes 10%.
Odhalující skandály, odstartované jako třaskavá nálož počátkem září týdeníkem Veja, volebními preferencemi mírně zatřásly (podpora Dilmy klesla z 51% na 49%, Serry stoupla z 27% na 28% a Mariny se vyšvihla z 11% na 13%), otázkou však je, zda by mohlo odhalení korupce v současné vládě PT ještě znamenat skutečnou změnu volebních výsledků.
Dilma je Lula a Lula je Dilma
Většina Brazilců si myslí, že nikoli. Kult současného prezidenta Luly, a tím potažmo jeho ochránkyně Dilmy, je příliš silný, a jeho klíčová volební základna (rostoucí sociální třída C, tedy něco jako nižší střední třída, a hlavně pak nejchudší vstvy třídy D a E, kterým Lula zvýšil životní úroveň zavedením ‚programu pro boj s hladem‘ Bolsa Familia a programu pro zlepšení bytové otázky Minha Casa Minha Vida) na něj nedá dopustit.
To, že 8 let lulovské hegemonie bylo též dobou nepokrytého populismu a velké manipulace (kupříkladu program Minha Casa Minha Vida, tedy ‚Můj dům, můj život‘, nenabízí chudším obyvatelům dostatečné množství finančně dosažitelných bytů, protože se to developerským společnostem prostě nevyplatí), vezoucí se na vlně ekonomického růstu Brazílie, už ale většina Lulových/Dilminých voličů bohužel nevidí – Lulovi se prostě věří. Člověk, který měl hlad, a už ho nemá, nebude přeci volit proti tomu, kdo mu dal najíst, taková je bohužel ještě stále realita Brazílie.
Sahání do vlastní kapsy
Počátkem září renomovaný týdeník Veja, charakteristický svým protivládním a zejména protilulovským zaměřením, odhaluje sérii korupčních skandálů a střetů zájmů. Namočeni jsou členové vládní strany PT, včetně například výkonné státní tajemnice Erenice Guerry, která na tomto postu, druhém nejvýznamnějším ve vládě po prezidentovi, nahradila Dilmu Rousseff. Dilma, blízká Erenice nejen politicky, ale i v osobní sféře, po odhalení prohlašuje, že by za Erenice ‚dala ruku do ohně‘, po její demisi však vše odmítá komentovat. Následují další skandály o střetu zájmů a padají další hlavy z PT.
Lula Mussolini
Velice důležitým aspektem této situace je pozice Luly, jež se snaží vehementně zabránit tisku publikovat další skandální informace, a tím snižovat důvěryhodnost vládní strany a potažmo její volební preference. Prezident prohlašuje, a to nikoli poprvé, že ‚s tiskem zatočí‘ – tedy akt, který přímo ohrožuje svobodu slova a demokracii v zemi, která svou ekonomikou a politickou vahou stále více a více roste v mezinárodním měřítku.
Toto se neobchází bez reakce a skupina intelektuálů, mj. z řad novinářů, učitelů, sociologů, spisovatelů a umělců, vydává ‚Manifest na obranu demokracie‘, kde srovnává prezidenta Lulu s italským diktátorem Mussolinim a artikuluje přímé ohrožení brazilské demokracie.
V brazilské společnosti se skutečně něco hýbe. Otázkou však je, jestli dostatečně a zda to bude mít skutečný dopad na volební výsledky. Volby jsou už tuto neděli 3. října.
| Program Minha Casa, Minha Vida – česky Můj dům, můj život – je vládní program pro řešení bytové otázky nejchudších vrstev brazilského obyvatelstva. Program je jedním z hlavních ‚trumfů z rukávu‘ prezidenta Luize Inácii Luly, který jej představil v červnu 2009 jako jeden z instrumentů sociálního začleňování nejchudších sociálních skupin. Cílem vytyčeným pro první fázi programu bylo uzavřít milion smluv o koupi bytu do konce letošního roku. Do dnešního data se však podařilo podepsat pouze cca 500 tisíc smluv. Důvod? Nedostatek nabídky nemovitostí v nižší cenové rovině. V současném stavebním boomu v Brazílii, jdoucím ruku v ruce s cenami řítícími se vzhůru tryskovou rychlostí, jsou byty levnější kategorie pro developerské společnosti zkrátka vysoce neatraktivní.
Program Bolsa Familia – česky Rodinná peněženka – je Lulův vládní program pomoci občanům v extrémní materiální nouzi. Je využíván více než 12 miliony rodin, jejichž měsíční příjmy jsou do 120 reálů (tedy cca 1200 Kč) na osobu, či do 200 brazilských reálů (tedy zhruba 2000 Kč) na rodinu. Program Bolsa Família zavedl jednotný systém sociální asistence, potravinového zabezpečení a výživy. V praxi to vypadá tak, že nejchudší dostávají od vlády debitní kartu, ze které si pokryjí své náklady. Lula tak ‚naplnil lednice Brazilců‘ – a je za to samosebou milován. Ti, co hlad neměli a ani ho nemají, potažmo daňoví poplatníci, jej kritizují za nekoncepčnost a tvrdí, že jen populisticky vyhazuje peníze ze státní pokladny, bez incentiv zapojení nejchudších do pracovního procesu, čímž by se zlepšila jejich situace z dlouhodobé perspektivy. V současnosti žije v Brazílii v extrémní chudobě 9 milionů lidí, z celkových 187 milionů.
Brazilské sociální skupiny. Brazilská společnost je na základě příjmů rozdělená podle klasifikace Nadace Getúlio Vargas do 5 skupin od nejbohatších po nejchudší. Skupina AB jsou ti nejbohatší a vyšší střední třída, s hrubým příjmem domácnosti nad 4 807 reálů (cca 48 000 Kč). Domácnost třídy C, která je nižší střední třídou, vykazuje hrubé příjmy mezi 1 115 a 4 806 reálů (tedy cca 11 000 Kč až 48 000 Kč), chudší třída D vydělává mezi 768 a 1 114 reály (cca 7 600 Kč až 11 000 Kč) a nejchudší třída E vykazuje příjem pod 768 reálů. Velice diskutovaným jevem je současný trend růstu obyvatel příjmové třídy C – tedy těch, co se vymanili z chudoby a stávají se důležitou součástí nižší střední třídy. Třída C hraje v dnešní Brazílii klíčovou roli zejména z hlediska konzumu, napomáhajícího nastartovanému ekonomickému růstu. |