Školství v Brazílii představuje jedno ze žhavých témat. K dokonalosti má ještě hodně daleko. Analfabetismus dosahuje ještě stále 10%, což je 14,2 milionu populace starší 15 let. Velice nerovnoměrný je též poměr, v jakém si mohou různé sociální vrstvy brazilské společnosti dopřát kvalitní vzdělání.
Poměr žáků v soukromých a státních školách
Z celkového počtu vzdělávající se brazilské populace ve věku od 4 let až po univerzitu, čítající v roce 2009 celkem 55,2 milionu žáků a studentů, jich podle údajů Brazilského institutu geografie a statistiky (IBGE) navštěvovalo 78,1% síť veřejného školství. Toto číslo odpovídá 43,1 milionu studujících. Zbytek, tedy 21,9% (v číslech 12,1 milionu žáků) využil služeb soukromých škol.
Je zajímavé nahlédnout, jak se tato proporce mění podle stupně vzdělávací instituce. Podle statistik IBGE se v roce 2009 ve státních základních školách vzdělávalo 86,9% populace (což odpovídá téměř 31 milionům žáků). Soukromé základní vzdělávací instituce pak navštěvovalo 13,1% mladých lidí (přibližně 4,5 milionu obyvatel). V případě středního školství je tato proporce podobná.
Ve vyšším odborném a vysokém školství se poměr radikálně mění
Ke změně poměru o 180 stupňů však dochází ve vyšším odborném a vysokoškolském vzdělávání. Státní vysoké školy či instituce vyššího odborného vzdělání zde navštěvuje jen 23,4% studujících (což odpovídá 1,5 milionu studentů), zatímco absolutní většina (76,6%, tedy přes 4,9 milionu studentů) je zapsána na vysoké škole soukromé. Celkově tak nejvyšší stupeň vzdělání navštěvuje 6,4 milionu studentů, tedy zhruba 11,6% studující populace.
Vysoké procento vysokoškoláků na soukromých univerzitách neznačí bohužel to, že státní střední školy připravují studenty natolik dobře, že tito studenti uspějí v přijímacích zkouškách na soukromé vysoké školy. Soukromý sektor pokrývá daleko širší spektrum nabídky vyššího odborného a vysokoškolského vzdělávání. Většina vysokoškolských studentů (včetně studentů státních univerzit) je pak rekrutována ze středních škol soukromých, nikoli státních.
Kvalitní vzdělání jen pro bohaté
Ačkoli je základní a střední státní školství v Brazílii považováno za velice problematické a nepříliš kvalitní (přecpané třídy o 40 a více žácích, chybějící učebnice a učební pomůcky, a často i učitelé), vysoké státní školy jsou tu dost prestižní (příkladem může být Univerzita Sao Paula, USP). Jejich množství se ale dá spočítat na prstech.
Existuje tu samosebou síť stipendií pro talentované žáky, a též kvóty pro přijímání žáků z různých rasových a sociálních skupin. Pravidlem však zůstává, že pokud se chcete dostat na státní univerzitu (bezplatnou), musíte projít soukromou základní a střední školou. Kvalitní vzdělání tedy ve většině případů začíná (a končí) u oněch 13% obyvatel ze střední a vyšší vrstvy, kteří si to mohou všechno dovolit.
Chcete pro své děti něco více? Plaťte, plaťte, plaťte!
Při zjištění cen, které Brazilci ze střední a vyšší třídy platí měsíčně za školné, jsem si uvědomila dvě věci. Zaprvé, jak velké jsem měla štěstí, že jsem mohla absolvovat celý edukativní proces bezplatně a na poměrně slušné úrovni. Zadruhé, jak hluboko je v nás, Češích, zakořeněný socialismus a lehkovážná samozřejmost, s jakou bereme fakt, že máme spoustu sociálních vymožeností, včetně bezplatného (doposud) školství.
Pokud rodiče v Brazílii umístí své potomky do soukromých škol, musí si připravit nadité peněženky. Od základní školy počínaje jsou měsíční poplatky na ‘ucházející’ soukromé škole od 900 reálů (tedy 9 tisíc korun). Pokud však chcete něco lepšího, například základní školu s rozšířenou výukou angličtiny, můžete si vždy připlatit. ‘Slušná’ škola přijde třeba na takových 1,500 reálů na dítě měsíčně, tedy na 15 tisíc korun českých. Cenový strop ale vpodstatě neexistuje.
S vyššími stupni vzdělání se náklady stupňují
Na vyšších odborných a vysokých školách se měsíční poplatky pohybují podle rozsahu a intensity kurzu. Mohou být třeba jen 500 reálů (v případě kurzu vyšší odborné školy), ale mohou se též vyšplhat třeba na 2.500 reálů (25 000 Kč) měsíčně (například na prestižní soukromé universitě Fundaçao Getulio Vargas, FGV, která je jakousi obdobou české Vysoké školy ekonomické v Praze, se kterou má též partnerské vztahy).
Zajímavý je též princip školného: není pravidlem, že by se platilo pouze v měsících, kdy výuka skutečně probíhá. Jelikož je měsíční školné rozpočítáno jako měsíční splátky, platí se i v měsících prázdnin, tedy 2 měsíce ‘v létě’ v lednu a únoru, a měsíc a půl ‘v zimě’ v červenci a srpnu.
Připravte si peněženky už od jeslí
Jen pro dokreslení obrázku. Ve spoustě rodin placení školného zdaleka nezačíná první třídou základní školy, ale již věkem 4 měsíců dítěte. Tedy okamžikem, kdy končí v Brazílii mateřská dovolená. Něco jako rodičovská dovolená neexistuje.
Pokud ženy nechtějí ztratit práci a po skončení mateřské dovolené se vracejí do zaměstnání, mají vpodstatě dvě možnosti: najmout si chůvu na plný úvazek, která bude s dítětem trávit celé dny, nebo umístit potomka do soukromých jeslí/mateřské školky. Ceny jsou podobné: za 900 reálů měsíčně školka ucházející, za 1,500 reálů slušná. Výběru je více než dost, záleží na objemu vaší peněženky.
Dobrá (a drahá) škola jako společenská prestiž
Brazilci ze střední a vyšší třídy na vzdělávání kladou velký důraz, a stejně tak na instituci, na které dotyčný studuje či studoval. Cena školného pak hraje nemalou roli, a zpravidla se uvádí jedním dechem s názvem instituce. Mnohokrát jsem slyšela větu: “Škola je to velice dobrá a taky hodně drahá.”
V tomto ohledu je nutno podotknout, že cena školného nezaručuje vždy kvalitu, a je třeba dobře hledat. Brazilci často (hlavně v případě univerzit) sahají k ověřeným institucím. To, že jste absolvovali tu či onu školu, vám může otevřít mnohé dveře v kariérní dráze.
Školství jako politický nástroj
Školství, a zejména nutnost jeho zkvalitňování a přístupnost pro všechny, bylo jednich z klíčových bodů předvolebních debat prezidentských voleb. Ne překvapivě se ale v tomto bodě všichni kandidáti shodovali – školství je alfou a omegou dalšího růstu brazilské ekonomiky a hlavně rozvoje její společnosti.
V současnosti Brazílie místní pracovní silou není schopna pokrýt poptávku po některých specializacích (zejména technických), což se může zejména do budoucna odrazit například v míře domácích i zahraničních investic, a potažmo ve snížení ekonomického růstu země.
Nová prezidentka Dilma Rousseff zlepšení státního školství uvádí jako jednu ze svých priorit. Teď se uvidí, nakolik tento ambiciózní cíl dokáže naplnit. Snad tu bude i skutečná politická vůle – neboť, jak je známo, lépe se manipuluje hordou nevzdělanců. Spousta Brazilců je v tomto ohledu bohužel pesimistická a prostě se smiřuje s tím, že pokud chce pro své děti kvalitní vzdělání, musí za to zaplatit u soukromých škol, a to velice draze. A to mluvíme jen o cca 13% populace. Zbytek má prostě zatím smůlu.
Česko, Brazílie a debaty o školném
Se zájmem sleduji vlnu emocí, která se (opět) zvedla ohledně debat o zavedení školného na vysokých školách v České republice. A uvědomuji si, jak silně my Češi cítíme svá práva na sociální výhody ve velkém stylu – a s jakou samozřejmostí všechny tyto sociální výhody přijímáme. Oproti tomu Brazilci, vyrostlí v těžce tržně-hospodářských vztazích, kdy se za všechno extra platí, otevírají peněženky a investují. Nic jiného jim také nezbývá. Kvalitní vzdělaní je totiž investicí, která se do budoucna vyplatí – a není bohužel samozřejmostí.