Mrtvý brouk a vyhnití po česku
Co udělá Čech, pakliže je zaúkolován něčím, do čemu se mu opravdu nechce? Buďto nepopulární úkon se sebezapřením vykoná, a v takovém případě na úkol i na toho, kdo jej zadal, nadává u oběda s kolegy, večer na pivu s kamarády a později doma. V opačném případě pak zpravidla zaujme pozici mrtvého brouka a tiše čeká, až daný problém prostě ‘vyhnije’, a nebude se jím tudíž muset nadále zabývat. V tomto případě ale ví, že jedná podle a nekolegiálně, a taky, že pokud k vyhnití nedojde, bude muset vymyslet nějakou prachsprostou lež ci aspoň mrzkou omluvu/výmluvu.
Metoda delegování
Ne tak Brazilec. Ten k sobě problém nenechá ani proniknout, a nejoblíbenější metodou je zde ‘delegování’, tedy přesunutí úkolu na někoho jiného (v Česku bychom asi tuto metodu nalezli pod lidovým výrazem ‘přehazovat si problém jako teplé lejno’ – netěší se ale zdaleka takové popularitě jako v Brazílii). K dobru Brazilců se musí připsat fakt, že některé (a možná mnohé!) delegování probíhá pod upřímnou snahou problém či úkol vyřešit, a to tak, že o řešení požádáme osobu, o které se domníváme, že má v dané oblasti větší kompetence, znalosti či kontakty. V procesu delegování se pak na ničem nešetří, a Brazilci jsou ochotni protelefonovat dlouhé minuty a spoustu peněz, či projet nemalé množství benzínu, jen aby úkol předali někomu dalšímu. O tom, co se stane poté, když je úkol předán, snad není třeba se dále rozepisovat.
Brazilci obecně delegování milují a jsou (od nižší střední třídy nahoru) od dětství obklopeni spoustou pomocníků na větší či drobnější práce – paní na pomoc v domácnosti, uklízečkou, chůvou, paní na žehlení, zahradníkem. Mít někoho na pomoc značí to, že máte hodně práce a tudíž se vám daří dobře. Drobná pomoc v domácnosti je pak pro brazilskou rodinu téměř společenskou nutností.
Jedinou obranou proti delegování je delegování
Potkala jsem tu jednu Němku, Veroniku, která musela z psychických důvodů předčasně ukončit svůj pobyt v Sao Paulu, protože nechala dojít věci tak daleko, že za ní chodila s úkoly i rodinná uklízečka. A to žila v domě svých příbuzných, německých přistěhovalců, již však značně pobrazilštěných. Chyba, které se Veronika dopustila? Nedelegovala, a stala se tak obětí systému.
Informace jde rovnou do koše
Druhou velice oblíbenou metodou, jak se vypořádat s nechtěných úkolem, je ‘blokace’. Blokace je velice podobná metodě mrtvého brouka, je ale velice chytře vybroušena k dokonalosti. Trik spočívá v tom, že informace o daném úkolu ani neprojde vaším operačním systémem. Daný úkon se tak imaginárně nedostane do ‘doručené pošty’, ale spadne automaticky do ‘koše’, anebo ještě lépe do ‘spamu’. V takovém případě pak příjemce o dané zprávě ‘neví’, a nemá tudíž nejmenší výčitky, že se na něco vykašlal.
Toto všechno plyne z faktu, že Brazilci mají jako výchozí bod kultury nastaveny vztahy – a chtějí být proto se všemi zadobře, alespoň naoko. Říci ‚ne‘ by znamenalo porušení této zásady – a kdo má potom žít se špatným svědomím, no jen řekněte.
Ve škole, přes kterou učím, jsem si před nedávnem objednala emailem přípravu nových podkladů. Když jsem se na to posléze zeptala asistentky Alyce, která je za tuto činnost zodpovědná a které jsem též poslala příslušný email, odpověď byla stručná: “Já jsem ale žádný email nečetla.” A tím to bylo vyřešené, záležitost vyřízena. Jelikož byla informace vyblokována z Alyceina systému, jako by nikdy neexistovala.
Odblokování blokace
Pokud k blokaci dojde, a je následně odhalena, je důležité zaručit, aby na druhý pokus informace pomyslným operačním systémem příjemce prošla. Pokud tomu tak není, můžeme se s řešením daného problému/úkolu nadobro rozloučit.
Abych vše uvedla na pravou míru: samozřejmě, že tu v Brazílii existuje spousta profesionálů, kteří se k problémům výše zmíněnými přístupy nestaví. Pro efektivní komunikaci, zejména v multikulturním prostředí, je ale dobré o těchto jevech vědět. Muže to usnadnit mnoho práce.